Gn 8,18-22

Gn 8,18-22

Milí bratři a sestry,

dnes bych s vámi chtěl sdílet poslední ze série kázání o Noemovi, potopě a arše. Minule jsme se zaměřili na obrat ve vyprávění, který nastává tím, že Bůh pamatuje na ty, kdo jsou v arše. Dnes jsme u toho, že potopa je u konce, vody ze země opadly a před přeživšími lidmi a zvířaty se otvírá nový prostor života. Postupně vychází z archy, nejdřív Noe a jeho synové, potom jejich ženy, nakonec všechna zvířata. Vychází ve stejném pořadí, v jakém do archy vešli (Gn 7,7-9). Ostatní následují Noeho a Noe následuje Boží pokyn.

Noe, když vyjde z archy, tak to první, co udělá, je, že vybuduje oltář Hospodinu. Oltář, na kterém přinese oběť zápalnou. Tato oběť vydává „libou vůni“ (Gn 8,21). Slovo „libá“ (hebr. nichoach) souzní se jménem Noach - Noe. Obě slova jsou odvozena od stejného hebrejského kořene, který znamená „upokojit“. Vůně Noeho oběti je vůně, která usmiřuje, upokojuje. Způsobuje Boží zalíbení. Tato vůně je známka toho, že Bůh přijímá oběť a tím i obětníka. Noe je tedy tím, kdo svým jednáním a také svým jménem vyjadřuje toto upokojení.

Vůně Noemem přinesené oběti je to, co je Bohu milé, v čem má Bůh zalíbení. V přeneseném, duchovním smyslu, se píše o libé vůni oběti na několika místech v dopisech apoštola Pavla. V listu Efezským čteme toto: „Žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.“ (Ef 5,2). Kristus sám sebe vydal jako takovouto Bohu milou, voňavou oběť. Zde se také ukazuje, proč je tato oběť Bohu milá a přijatelná. Je to proto, že jejím motivem je láska. Kristus nás miloval a proto sám sebe dal jako oběť.

Hodnota oběti je především v její motivaci. Stejný obětní dar by nevydával tuto libou vůni, a tedy by nebyl pro Boha přijatelný, pokud by byl motivovaný snahou nějak s Bohem manipulovat. Zajistit si Boží přízeň, kšeftovat s ním. To by naopak byla oběť, která je Bohu odporná. Apoštol Pavel na jiném místě píše: „Kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ (1K 13,3). Velké nasazení, dokonce ani sebevydání bez lásky nic neprospěje. Kristova oběť byla naopak smysluplná a přináší nám prospěch, protože byla motivovaná láskou.

Je pozoruhodné, že nejen Kristus sám sebe dal jako oběť, jejíž vůně je Bohu milá, ale také my, jako Boží lid „jsme jakoby vůní kadidla, jež Kristus obětuje Bohu; ta vůně proniká k těm, kteří docházejí spásy…“ Tak to píše apoštol Pavel v 2K 2,15. Souvislost tohoto výroku je taková, že Bůh skrze nás šíří vůni svého poznání. My voníme poznáním Boha a tato vůně od nás proniká k ostatním lidem a láká je ke spáse. To je myslím Pavlův velmi pěkný obraz pro šíření známosti o Bohu.

My ovšem taky můžeme předkládat poznání o Bohu tak, že to bude „smrdět“ a lidi to bude od Boha odpuzovat. Ale Pavel, v návaznosti na libou vůni oběti, která je přinášena ze správných pohnutek, říká, že nás Kristus obětuje Bohu jako vůni kadidla, které proniká k těm, kdo dochází spásy. Naše svědectví o Bohu voní díky Kristu a přináší lidem spásu. Na to nezapomínejme. Z evangelia známe obrazy o tom, že Ježíšovi učedníci jsou světlem světa a solí země. U apoštola Pavla k těmto obrazům přistupuje ještě obraz příjemné vůně, která se skrze Kristovy učedníky šíří a láká lidi ke spáse.

Původem těchto přenesených, obrazných výpovědí o libé vůni, která se line ze zápalné oběti, je oběť, kterou přináší Noe bezprostředně po té, co vystoupil z archy. A na tuto obětní vůni Bůh reaguje. Opět promlouvá ke svému srdci, tak jako před potopou. Když Bůh promlouvá ke svému srdci, má to význam přísahy. Tak to vyjadřuje prorok Izajáš, když uvádí tato Hospodinova slova: „… za dnů Noeho jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody zemi nezatopí.“ (Iz 54,9).

Před potopou se Bůh ve svém srdci kvůli zkaženosti člověka velice trápil. A lidská přirozenost se potopou nijak nezměnila. Sklon ke zlému zůstává v člověku hluboce zakořeněn. Je pro člověka přirozený, je něčím, co člověka provází už od mládí.

Před potopou tento stav člověka vzbuzoval Boží lítost, po potopě však, když Bůh ucítí Noeho oběť, tak si umiňuje a přísahá, že navzdory tomu, jaký člověk je, nebude už nikdy na lidský hřích reagovat záhubou všeho živého. Život v celku už nikdy nebude na zemi zničen.

Tento Boží postoj je pro nás základem důvěry, že i když je život na naší zemi velice ohrožený, tak každý zápas proti zkáze života má Boží podporu. Bůh už nikdy více nebude chtít život na zemi zničit. A proto každý, kdo život na zemi ničí, ten jedná proti Bohu. Kdo naopak životu slouží a napomáhá, ten jedná v souladu s tím, co si Bůh přeje.

Tento zásadní Boží postoj vůči životu platí, dokud potrvá setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den a noc. Tedy tento Boží postoj vůči životu na zemi bude platit až do konce světa. Světa, který se odehrává v tomto režimu, v tomto rytmu života. Životní cyklus přírody i člověka je nově nastolen a má trvale platit. Potopa představovala dobu, kdy tento cyklus ustal na celý rok.

Napříště bude život na zemi je spojen s tímto rytmem, se střídáním různých časů a období. Nebe a země jsou v tomto vymezení postaveny proti sobě. Obdělávání země člověkem, tedy střídání setby a žně na jedné straně a na druhé straně střídání období, které je určováno pohybem nebeských těles. Během potopy těmto pohybům nebeských těles neodpovídala žádná lidská činnost. Ale od této doby má být pro život na zemi příznačná právě tato provazba mezi tím, co se děje na nebi a tím, co člověk koná na zemi. Trvale si bude odpovídat střídání časů a obnovený řád lidské činnosti, který zajišťuje potravu. To je konec 8. kapitoly.

V následující, 9. kapitole, je popsáno uzavření smlouvy a po té, co Bůh uzavřel s Noemem a se vším jeho potomstvem smlouvu, začal Noe obdělávat půdu. Život na zemi se vrátil do normálních kolejí.

Noe je pro nás předobrazem Krista v tom, že umožňuje život navzdory lidskému hříchu. Noe je ten, kdo přináší odpočinutí od hříchu a jeho důsledků. Podobně jako Kristus, který nás zve k sobě proto, abychom u něj našli odpočinutí svým duším.

Hospodine, ty máš řešení i pro nás, kteří jsme zapletení do hříchu a jeho zhoubných důsledků. Pokojný život je možný díky oběti. Prosíme, abychom k obětavosti ve prospěch života byli ochotní i my. Amen.