Gn 6,13-18; první čtení: Žd 11,1-2.7
Gn 6,13-18; první čtení: Žd 11,1-2.7
Milí bratři a sestry,
dnes budeme pokračovat další částí příběhu o Noemovi, potopě a arše. Minule jsme dospěli do bodu, kdy zkáza všelikého těla dosáhla kvůli násilí takových rozměrů, že Bůh sám se rozhodl být tím, kdo tuto zkaženost ze země odstraní. Na druhou stranu, tímto motivem začíná ve vyprávění nový oddíl, Boží řeč k Noemu, která je řečí o záchraně.
To, že „konec veškerého těla přišel před Boží tvář“ má zřetelnou podobnost s tím, co píše o Hospodinově lidu prorok Ámos: Toto mi ukázal Panovník Hospodin: Hle, koš letního ovoce. A zeptal se: „Ámosi, co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Koš letního ovoce.“ Hospodin mi řekl: „Přišel konec mého lidu Izraele. Už mu nebudu dál promíjet.“ (Am 8,1-2). V hebrejštině se jedná o slovní hříčku mezi slovem „letní ovoce“ (kajic) a slovem „konec“ (kec). Ámos říká, že konec už je na dohled. To, co vidí, je obrazné znázornění konce, konce Božího lidu.
Tímto Božím výrokem o přicházejícím konci je v obou případech zdůrazněna jeho nevyhnutelnost. Nevyhnutelnost konce všelikého těla v případě vyprávění o potopě a nevyhnutelnost konce Hospodinova lidu v případě Ámosovy prorocké řeči o soudu. Je to stejný způsob sdělení. V obou případech půjde o neodvratnou zkázu, ale zároveň vždy také o záchranu. Konec zároveň znamená nový začátek. V případě potopy se bude záchrana realizovat skrze Noeho. Už jsme o něm slyšeli. O jeho spravedlnosti, o tom, že chodil s Bohem. Nyní se o něm dovídáme něco dalšího.
Bůh, když mluví k Noemu, tak mu nejdřív říká, co má Noe udělat. Bůh mu dává instrukce o tom, jak má vypadat archa a teprve až potom (v. 17) mu Bůh říká, že na zem uvede potopu. Noe tedy nejdřív dostane od Boha pověření, které mu musí připadat značně podivné. Proč má dělat nějakou obrovskou dřevěnou bednu?
To, že pověření předchází před jeho zdůvodněním, je zde patrně důležitým motivem, neboť Noe je předobrazem věřících lidí. Těch, kteří podle listu Židům přijímají to, co Bůh oznamuje, i když to ještě není vidět (Žd 11,7). Noe je prototypem všech věřících, kteří svou víru nezakládají na tom, co je vidět, nýbrž na tom, co říká Bůh. Tento rys víry u Noeho vystupuje nápadně v tom, že začal na Boží pokyn budovat velice náročný projekt, přibližně 150 metrů dlouhou, 25 metrů širokou a 15 metrů vysokou loď. To je opravdu kolosální dřevostavba. A navíc tuto podivnou loď patrně stavěl na souši, nikde nebyla žádná voda. Jeho počínání se muselo jeho současníkům jevit jako nesmyslné, možná dokonce jako bláznivé.
Věřící člověk někdy zdánlivě jedná jako blázen. Dělá něco, čemu nevěřící lidé nemůžou rozumět. Noe 120 let buduje cosi, co má smysl jen z hlediska víry, co vychází z jeho důvěry vůči Božímu slovu. Představme si to v současné situaci. Přepočítáno na náš věk je osmina života přibližně deset let. Deset let v produktivním věku, které člověk stráví budováním něčeho, co se jeví jako naprostý nesmysl. Věnovali by jste deset let svého života stavěním něčeho tak zvláštního, jako je obrovská, dřevěná, vodotěsná, třípatrová bedna? Nač to je? K čemu to je dobré? To se teprve ukáže. „Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně.“ (Žd 11,7).
Noe svou vírou uskutečňuje dílo záchrany. Jak snadné by bylo říct si, to je blbost, dělat něco takového. Ale Noe jedná na základě víry. Archa, kterou na Boží pokyn postaví, se stane symbolem záchrany. V Mojžíšových knihách jsou jen dvě stavby, které jsou blíže popsány. To znamená, že známe jejich rozměry a taky materiály, ze kterých jsou učiněny. Napadá vás, která je ta druhá stavba? Kterou v Mojžíšových knihách máme kromě archy takto detailně popsanou? Je to stan setkávání, přenosná svatyně, v jejímž nitru byla truhla smlouvy. Místo Božího přebývání uprostřed Izraelců. Popis tohoto objektu zaujímá většinu druhé poloviny Druhé knihy Mojžíšovy (srov. Ex 25-31 a 35-40).
Pouze tyto dvě stavby jsou detailně popsány, to dělá z archy zvláštní, přímo sakrální stavbu. A také naopak stan setkávání se jeví v souvislosti s archou prostorem pro záchranu života. V křesťanských dějinách se pak archa stane předobrazem chrámu a také předobrazem církve, která je místem záchrany.
Hebrejský výraz pro „archu“ (teva), znamená původně „bedna“ ale také v dalším, přeneseném významu, „slovo“. Snad proto, že hebrejská slova se píší takovým hranatým písmem, které vypadá jako naskládané bedny. Tato souvislost je ovšem zajímavá, protože Boží pokyn k Noemu „udělej si archu“ (Gn 6,14) můžeme pak také přeložit pokynem „učiň k sobě slovo“. A činit slovo, uskutečňovat slovo, to je běžný výraz pro poslušnost. Tuto možnost překladu podporují také udané rozměry archy: „Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket.“ (Gn 6,15). Tato tři čísla (300, 50, 30) zároveň tvoří písmena hebrejského slova „jazyk“ (lašon), jazyk ve smyslu řeč.
Noe má učinit slovo, které má rozměry jazyka, řeči. Tyto skutečnosti, na které odkazuje hebrejský text, jsou žel nepřeložitelné, ale pro hebrejského čtenáře natolik nápadné, že stojí za to se jimi zabývat. Můžeme to interpretovat tak, že nástrojem záchrany je vlastně slovo, že je to řeč, která má být uskutečňována? Je to Boží promluvení k Noemu, které je přijaté vírou? Je to Boží slovo, které, když někdo činí, tak tím vytváří prostor záchrany? Ponechávám to jako otázky, protože text mluví v náznacích.
Také materiály, ze kterých má být archa učiněna jsou zvláštní. Konkrétně jsou uvedeny dva materiály: goferové dřevo a potom něco, co se překládá jako smůla. Problém je, že nevíme, co to je goferové dřevo. Nikde jinde se o něm nemluví a také to, co se překládá jako „smůla“, je ve významu nějaké těsnící hmoty uvedeno pouze zde. Obě slova jsou si navíc velmi podobná, liší se jen jedním písmenem (gofer - kofer).
Pozoruhodné ovšem je, že to slovo, které je zde přeložené jako „smůla“, se vyskytuje v bibli poměrně často a na většině míst znamená „výkupné“. Je to obnos, který je má být zaplacen za osvobození člověka, tedy něco jako odškodné nebo dar na usmířenou (např. Ex 21,30). To je zároveň to, co utěsňuje archu. Archa je prostorem záchrany, protože ty, kteří jsou v ní, chrání před zkázou výkupné? Opět to kladu jako otázku, která je pokusem o interpretaci toho, co biblický text pouze naznačuje.
Jisté je, že vyprávění o arše otvírá více než jeden výklad, obsahuje více než jeden význam a tak zůstává i pro nás něčím živým a podnětným. Z popisu archy vysvítá, že se nejedná o loď ve vlastním smyslu, nemá příď ani záď, nemá žádné kormidlo ani vesla, nelze ji nijak ovládat. Má především sloužit jako vnitřní prostor záchrany před vnější zkázou. Noeho postoje a popis archy nám použitými slovními obraty naznačují, co je vlastně tím, co umožňuje přežití v situaci všeobecné zkázy.
Hospodine, prosíme, abychom na tvé slovo reagovali stejně jako Noe, tedy vírou a poslušností. Prosíme, aby se i nám a našim blízkým stávalo tvé slovo prostorem záchrany a vykoupení. Amen.
—————
Kontakt
Farní sbor ČCE - ProsečČeskobratrská 120
539 44 Proseč u Skutče
Mail: prosec@evangnet.cz
poloha: 49°48'13"N, 16°6'44"E
č. ú. 114 321 9389/0800
farář (admin.): 607 980 711
kurátorka: 737 509 897
www.prosec.evangnet.cz