Dt 10,20

Milí bratři a sestry,

v tomto biblickém textu nacházíme souhrn toho, co Bůh od člověka očekává. Ve 12. verši je to takto přímo vyjádřeno: „Nyní tedy, Izraeli, slyš, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh…“ Je zde vyjádřeno to podstatné, co tvoří základ vztahu mezi člověkem a Bohem. Celý tento oddíl je uvozený výraznými slovy: „Nyní tedy, Izraeli, slyš…“ Tato slova předznamenávají, že teď půjde o něco důležitého. Je to upozornění, které nám říká, teď dávej pozor, ať nepřeslechneš to podstatné. Připomíná to zároveň základní vyznání Izraele, klíčový text celého Starého zákona: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (Dt 6,4). To je to, čemu je potřeba dobře naslouchat a dobře porozumět.

Můžeme říct, že 5. kniha Mojžíšova představuje něco jako ústavu, která vyjadřuje základní principy, základní zásady pro novou epochu života Božího lidu. Z těchto principů pak vychází další zákony, které je dotahují do konkrétních praktických projevů. Izraelci jsou nyní svobodní, stojí na hranici zaslíbené země a 5. kniha Mojžíšova vyjadřuje, jak v této zemi mají žít, aby si svoji svobodu uchovali, aby nesklouzli do nějaké nové otročiny.

Ve 20. verši pak nacházíme vyjádřeny čtyři základní principy života s Bohem, čtyři stručné body, jak má život Hospodinova vyznavače vypadat, čím se má především vyznačovat: 1. je to bázeň před Hospodinem, 2. je to služba Hospodinu, 3. přimknutí se k Hospodinu a 4. přísahání v Hospodinově jménu. Na tyto čtyři body se nyní postupně blíže podíváme.

Ad. 1. Bát se Hospodina. Co přesně tato bázeň znamená? Kdybychom prošli další biblické texty, které o bázni před Hospodinem pojednávají, mohli bychom to shrnout asi takto: Bázeň před Hospodinem je jednání s ohledem na Hospodina a na jeho vůli. Bát se Hospodina znamená dělat rozhodnutí s ohledem na to, co se Hospodinu líbí nebo nelíbí. Např. podle žalmu 103. jsou bohabojní ti, kteří pamatují na Hospodinova ustanovení a plní je (Ž 103,17.18). Protikladem toho, kdo má bázeň před Hospodinem, je v biblických textech ten, kdo je označený jako raša – česky „svévolník“. Je to člověk, který se chová jen podle své vůle a Hospodinovu vůli záměrně ignoruje.

V judaismu tuto bázeň před Hospodinem vyjadřuje nošení tzv. jarmulky. To je taková malá čepička, kterou pravověrní židé nosí na hlavě po celý den. Tato čepička vyjadřuje uznání, že nade mnou je Hospodin, jehož vůli se podřizuji. Název „jarmulka“ pochází z aramejského označení „jire-melaka“, tedy bázeň před Králem. Tím králem je míněn Hospodin.

Důležité je ještě zmínit, že tato bázeň před Hospodinem nevylučuje lásku vůči němu. Bázeň není protikladem lásky. Naopak, verš 12., který také mluví o bázni před Hospodinem, pokračuje slovy o lásce k Hospodinu: „Nyní tedy, Izraeli, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh? Jen aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách a miloval ho…“ Když mám někoho rád, tak se snažím respektovat jeho vůli a nedělat nic, co se mu nelíbí. Bázeň před Hospodinem je hlubokým respektem vůči Hospodinu, který je motivovaný láskou vůči němu.

Ad. 2. Druhým principem je sloužit Hospodinu. Služba Hospodinu, to jsou praktické dopady bázně před Hospodinem v každodenním životě. V předchozích verších je konkrétně řečeno, co se Hospodinu líbí. V 16. verši se říká: „Obřežte svá neobřezaná srdce.“ Obřezat své srdce znamená být citlivý a vnímavý vůči tomu, co Bůh říká a jak jedná. Je to zcitlivění se, odstranění toho, co člověka činí vůči Bohu nevnímavým a netečným. V následujícím verši se říká, že Hospodin je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, mocný a vzbuzující bázeň (v. 17). Toto vyjádření by mohlo vzbudit dojem, že Hospodin se zabývá jen těmi nejzávažnějšími problémy našeho světa, že je vyvýšený a povznesený nad všechny vlády a mocnosti. A tím víc je pozoruhodné, když se pak v zápětí říká, že On zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat (v. 18). Tento nejvyšší a nejmocnější Bůh se stará o ty nejpotřebnější z našeho světa. Bůh bohů a Pán pánů se osobně angažuje ve prospěch těch, kteří v našem světě nemají zastání. Ten nejvyšší se osobně sklání k těm nejnižším.

A my jsme vyzváni k tomu, abychom dělali to stejné jako On. Sloužit Hospodinu znamená dělat konkrétní službu pro potřebné tohoto světa. Bůh „miluje hosta“ (v. 18), host je ten, kdo nemá domovské právo, je to cizinec. A protože Bůh miluje hosta, máme i my milovat hosta (v. 19), máme jednat jako Bůh a tím mu sloužit. Je to podobný princip, který v evangeliu vyjadřuje Ježíš: „Co jste učinili jednomu z těchto nepatrných, mně jste učinili.“ (Mt 25,40).

Ad. 3. Třetím výzvou je přimknutí nebo přilnutí k Hospodinu. Přilnutí je výraz pro nejužší, nejtěsnější vztah. Doslova znamená „přilepit se“. Hebrejsky se lepidlo řekne devek – a zde je použité stejné slovo. Lepené plochy, aby u sebe dobře držely, musí být nejdřív očištěny. Podobně my potřebujeme odstranit všechno, co stojí mezi námi a Hospodinem, potřebujeme odstranit všechny nečistoty, všechny nánosy, které se mezi námi vytvořily. Zároveň je to sám Bůh, kdo nás očišťuje. On nám odpouští všechny nepravosti (Ž 103,3) a vzdaluje od nás naše nevěrnosti (Ž 103,12).

Když pak očištěné plochy dobře slepíte, tak je to nerozebíratelný spoj. Odtrhnout od sebe části, které byly dobře slepené, znamená poškodit je. Takto trvale přilnout, přilepit se, máme k Hospodinu. Tento typ vztahu je také uveden pro vztah manželský. Vztah mezi mužem a ženou je vyjádřen stejným výrazem. „Muž opustí otce a matku a přilne (přilepí se) ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ (Gn 2,24). Přilnutí vytváří ze dvou jedinců novou jednotu, to jsou ta slova „stanou se jedním tělem“. Přilnutím k Hospodinu s ním netvoříme jedno tělo, ale tvoříme také jednotu, za kterou prosil Ježíš. V Janově evangeliu čteme: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty.“ (J 17,20-23)

Ad. 4. Čtvrtým krokem je přísahání v Hospodinově jménu. Přísahání nebo zapřísáhnutí se v Hospodinově jménu je závazné vyjádření vztahu s ním.  Je to zavázání se, je to vstup do závazného svazku s Hospodinem. Tento poslední krok znamená, že člověk vstoupí přísahou do smlouvy s Hospodinem. Pro nás křesťany se to děje při křtu. Jsme pokřtěni ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha Svatého. A pokud jsme byli pokřtěni v útlém dětství, tak je to potom při konfirmaci, kdy vědomě přijímáme závazek vztahu s Hospodinem. Hospodin s námi spojil svoje jméno, nazýváme se jeho jménem, jsme jeho lidem. A to je zároveň pro nás závazek, protože jeho jméno můžeme tím, jak žijeme, posvěcovat, ale můžeme je také znesvěcovat, znevažovat, uvádět v opovržení.

V modlitbě Otče-náš prosíme za to, aby se posvětilo Boží jméno. A ono se posvěcuje skrze nás, my je posvěcujeme. Bázeň, služba, přilnutí a zapřisáhnutí se v Hospodinově jménu. Všechny tyto kroky ve vztahu s Hospodinem spolu souvisí, jsou vzájemně provázané. Znamenají vstup do vztahu, který nekončí, který přetrvá na věky. Amen.