Ab 3,15–19

Ab 3,15–19

Milí bratři a sestry,

při promýšlení novoročního kázání jsem vycházel z toho, že rok 2012 bude podle mnohých analytiků a prognostiků v hospodářské a ekonomické oblasti velmi obtížný. Proto jsem si vzpomněl na slova proroka Abakuka: „I kdyby fíkovník nevypučel, réva nedala výnos, selhala plodnost olivy, pole nevydala pokrm, z ohrady zmizel brav, ve chlévech dobytek nebyl…“ (3,17). Jednoduše řečeno, i kdyby přišla bída, já budu jásotem oslavovat Hospodina, říká prorok Abakuk. Jak je to možné? Jak je možné jásotem oslavovat Hospodina v době bídy. Podívejme se na souvislosti tohoto velmi pozoruhodného prorockého vyznání.

Abakuk předtím mluví o moci Hospodinova působení. Říká o Hospodinu: „Svými oři jsi pošlapal moře, vzdouvající se nesmírná vodstva“ (v. 15). Abychom tomuto výroku správně rozuměli, je potřeba se vrátit k tomu, jak je v Bibli popsáno stvoření světa. Na počátku je země v chaotickém stavu, je nesličná a pustá, bez formy a obsahu. Konkrétním výrazem tohoto stavu je temnota a propastná tůň, jakási „prapotopa“, která obepíná celou zemi. Zatímco temnota je při stvoření překonána světlem, zůstává „propastná tůň“ nebo „prapotopa“ přítomná jako stálé ohrožení stvořeného světa, se kterým musí Bůh neustále zápasit. Tato propastná tůň má podle biblického vypravěče konkrétní podobu právě v moři, ve vzdouvajících se nesmírných vodstvech, které jako síly chaosu útočí na obyvatelnou zemi a snaží se ji zaplavit, tady uvést zpátky do chaosu. A proto když chce Abakuk mluvit o Hospodinově moci, tak řekne, že „pošlapal moře a vzdouvající se nesmírná vodstva.“

Hospodin dokáže přemoci síly chaosu a tím zachovat prostor pro život na tomto světě. Když si to Abakuk uvědomí, tak mu z toho zatrne. Uvědomí si zároveň svoji křehkost. Svoji zranitelnost. To, jak málo stačí, aby ho semlely ty mocné síly možná i společenského chaosu, které připodobňuje ke vzdouvajícím se vodám. Prorok trne, chvěje se, jeho nitro je velmi zneklidněné. Chvějí se mu rty. Chvěje se uvnitř i vnějšně. Takovýto třes obvykle bývá následkem velkého šoku nebo mimořádného stresu, kdy se člověk celý rozklepe a svůj třes není schopen nijak ovládnout.

Je pozoruhodné uvědomit si, že takto prorok reaguje na to, jaký je Bůh. Je to prožitek Boží blízkosti, který ho fyzicky rozložil. Kosti mu přestávají držet pohromadě, nohy se mu podlamují, jakoby nad sebou ztrácel vládu. Ztratil veškerou sílu, tak mocně na něj zapůsobilo to, co si o Bohu uvědomil, co v Boží blízkosti prožil. Ovšem naprostá ztráta fyzických sil neznamená ztrátu veškerých jeho sil. Naopak, ve slovech „budu klidně očekávat den soužení“ můžeme slyšet, že ačkoli se prorok z poznání Hospodina chvěje, přestal mít z vlastního ohrožení strach. A navzdory tomu, že je ochromen uvědoměním si Hospodinovy blízkosti a jeho moci, je přesto schopen jásat – jásotem oslavovat Hospodina.

Stav fyzického rozkladu, zhroucení jeho vlastní síly a vnějšího nedostatku souvisí s tím, že jeho silou se stane Hospodin. Sám nad sebou ztratil moc právě proto, aby ji nad ním převzal Hospodin. A proto vyznává: „Panovník Hospodin je moje síla. Učinil mé nohy hbité jako nohy laně…“

Abakuk se může nadále pohybovat jen díky Hospodinu, jeho nohy se podlamují, ale zároveň platí, že Hospodin učinil jeho nohy jako nohy laně, to znamená, že se může pohybovat ještě mnohem lépe než před tím. Bůh jej uschopnil šlapat dokonce po posvátných návrších. To znamená, že jeho náboženská zkušenost je nesrovnatelně hodnotnější než to, co lidé běžně zažívají. Abakuk získal nadhled a převahu.

A tato zkušenost Hospodinovy síly způsobila také to, že přestal být závislí na svém okolí, na tom, jestli se daří nebo nedaří, jestli se urodí, nebo neurodí. To jeho vztah k Bohu nijak neovlivňuje.

Nejistá budoucnost již jeho myšlení, pocity a víru nijak neurčuje a prorok na ní nelpí. Je schopen vydržet nepřízeň, smířil se s tím, že úroda nemusí přijít, že se může dařit špatně, že může nastat bída, ale on to klidně očekává a navzdory tomu všemu je schopen jásotem oslavovat Hospodina. Dosáhl stavu, který po učednících požaduje Ježíš, když v Kázání na hoře říká: „Nemějte starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,31–33).

Prorok Abakuk je schopen v i neblahých dobách prožívat radost z Hospodina. Nebojí se o sebe, protože je soustředěn na Boha. Ví, že nejde předně o úrodu, o dostatek a hojnost, ani o jeho vlastní život, ale o Hospodina. Ví, že Bůh zůstane Bohem, i když přijde nepřízeň. On nejásá v Hospodinu pro své libé pocity, protože se má dobře, ani z vděčnosti za dostatek, ani z náboženské povinnosti, ale pouze a výhradně pro Boha samého. Jeho radost nepramení z Božího proměňování věcí okolo něj, ale z jeho vlastní proměny.

Milí BaS, z této Abakukovi náboženské zkušenosti zní i pro nás, že není potřeba si na Bohu nárokovat změnu vnějších událostí, neboť uprostřed nezměněných okolností On mění nás. Mění naše postoje, naše smýšlení, náš pohled, naše hodnocení, naše nároky. Tak se to děje v prorokově životě i v životě všech, kteří se setkávají s živým a mocným Bohem.

Setkání s tímto Bohem nám dává schopnost hodnotit obtížné události našeho života jinak. To, co by jinak bylo příčinou strachu, stížností, nářku, litování se a kritizování špatných poměrů, nijak nebrání radovat se v Bohu. Je to nadpřirozená radost bez nějakého věcného důvodu. Tuto radost navzdory zná také apoštol Pavel, když píše do Korintu: „Máme proč se rmoutit, a přece se stále radujeme“ (2K 6,10).

Milí BaS, hledět do budoucnosti, která podle mnoha ekonomických ukazatelů nevypadá dobře, může způsobit tíži až depresi. Proto bych nám přál, abychom na prahu nového roku nebyli zahleděni více do tíživé situace naší společnosti a vlastních nemožností než do možností Božích. Aby naše myšlení bylo poznamenáno a proměňováno vědomím toho, jaký je Bůh a co On s námi zamýšlí. Abychom mohli s prorokem Abakukem vyznat:

„I kdyby fíkovník nevypučel,… i kdyby přišla bída, já budu jásotem oslavovat Hospodina, Boha, který je má spása.“ Amen.