2K 5,1

2K 5,1

Milí bratři a sestry,

o smrti se většinou káže na pohřbech. Dnes jsme sice nepřišli na pohřeb, ale přesto bych chtěl mluvit o textu, který nám předkládá obraz smrti a nového života. Je to důležité téma, protože se týká každého z nás. Apoštol Pavel píše o tom, co se stane, až bude náš pozemský stánek stržen – to je Pavlův obraz pro konec našeho pozemského života. Každému jednou skončí život na této zemi a nezáleží na tom, zda jsme právě mladí nebo staří, zdraví nebo nemocní. Smrti se nevyhneme, nesmrtelnými se nestaneme, ani když vykonáme nějaké významné dílo. Smrt čeká každého živého tvora, ale pouze člověk o tom ví, že musí zemřít, a proto je to pro nás téma, o kterém je potřeba mluvit.

Apoštol Pavel vyjadřuje své úvahy o naději ve smrti pomocí dvou různých obydlí. Pozemský život vykresluje jako stan a budoucí život jako pevný dům. Stan je obydlí pro někoho, kdo je na cestě, dnes je zde a zítra zase o kousek dál. Bytí na cestě, to je náš život na této zemi. A tato cesta jednou někde skončí.

Naproti tomu pevný dům, to je trvalý domov, který představuje cíl cesty. Stan je obydlí dočasné a chatrné. Pevný dům je obydlí trvalé, Pavel píše věčné. O vánocích si připomínáme, že když se Bůh stal člověkem, podle Janova evangelia „Slovo se stalo tělem“, tak si mezi námi doslova „učinilo stan“. Jan v evangeliu píše, že Slovo „stanovalo mezi námi“. To znamená, že Ježíš vzal na sebe naši křehkost a chatrnost.

Poslední noc před svým ukřižováním však Ježíš zjevil svým učedníkům tajemství: „V domě mého Otce je mnoho příbytků.“ Tam, kde se mluví o bydlení u Boha Otce, už se nemluví o stanu, o dočasnosti a chatrnosti, ale mluví se o trvalém domově, kde je dost místa pro každého. A stejný obraz také používá apoštol Pavel. Po stržení našeho pozemského stanu nás u Boha čeká dům „který nebyl zbudován rukama“, tedy život, který si nemůžeme zajistit vlastními silami, život, který nám nezařídí ani sebeučenější věda, ani sebevynalézavější technika.

Když si uvědomíme, co stržení našeho pozemského stánku znamená, tedy uvědomíme si, jak křehký a konečný je náš život, musíme se ptát, co má během našeho života smysl. Mnoho věcí, které jsou nám dnes tak milé, když odejdeme, naše okolí obtěžují. Uvědomil jsem si to, když jsem pomáhal vyklízet pozůstalost po zesnulém člověku. Věci, které pro nás byly důležité, se po naší smrti většinou stávají nepotřebné. Protože celá naše pozemská existence skončí a její smysl není v tom, co po nás zůstane. Když si to připustíme k tělu, tak tím osobněji a tím více se můžeme potěšit slovem, které nám říká apoštol Pavel.

Čeká nás věčný dům v nebesích. Asi nikdo se nestěhuje rád, protože je to spojeno s mnoha starostmi, ale pokud se stěhujeme do lepšího domova, tak se na to těšíme. A Bible nám říká, že po smrti se stěhujeme do něčeho lepšího. Bůh nám připravil nový domov. Jde o to, aby se tento výhled stal součástí našeho přemýšlení o smrti.

O smrti je těžké mluvit. Máme s tím většinou problém, smrt pro nás představuje situace, kdy málo kdo dokáže říct jasné smysluplné slovo, které dodá nějakou naději. Dva staří přátelé se po letech setkali a v rozhovoru se jeden zeptal: „No a co tvoje manželka?“ A druhý říká: „Moje manželka už je v nebi.“ „No, to je mně líto.“ Ale pak mu to přišlo divné, co řekl, a tak se opravil: „No, to jsem rád.“ Ale pak mu to přišlo taky divné a tak nakonec řekl: „No, to jsem teda překvapený.“ Je těžké mluvit o smrti. Ale Bible říká i na toto téma jasné a smysluplné slovo.

Podle jednoho průzkumu, který proběhl v USA, se více lidí domnívá, že po smrti přijde do nebe, než kolik jich o sobě tvrdí, že jsou věřící křesťané. To je zajímavé, protože to ukazuje, že mnozí lidé berou nebe jaksi automaticky a samozřejmě. Ale je dobré se i na toto podívat do Bible.

Zmiňovali jsme už Ježíšova slova, která říká svým učedníkům: „Odcházím k Otci, abych vám připravil místo.“ Ježíš je ta cesta. Cesta k Bohu. Proto k Bohu jistě dojde každý, kdo jde touto cestou, cestou důvěry v Ježíše. Jistě i každý, kdo na této cestě klopýtá nebo se po ní všelijak uboze plazí, i ten je na cestě do Božího věčného příbytku. Tím si máme být jisti. Jak je to s těmi, kteří jsou na jiných cestách, o tom nám není dáno spekulovat. To je Boží věc. Pro nás platí Ježíšovo slovo: „Jdu, abych vám připravil místo.“ (J 14,2).

Z hlediska starověké literatury, do které patří taky Bible, je pozoruhodné, že záhrobí není v Bibli nijak obšírně líčeno. Jinak je tomu např. v egyptských textech. Egypťané měli bohaté představy o pobytu v říši mrtvých. Šťastný mrtvý měl žít životem zemědělce, ale s tím rozdílem, že jeho práce měla být snadnější, úroda větší a navíc vždy dostatek jídla a pití. Ideální ovšem bylo práci se vyhnout, jak je to vyjádřeno v 6. kapitole egyptské Knihy mrtvých. Mrtvý může mít k zemědělské práci za sebe náhradníka v podobě sošky. Ta se měla pomocí magické formule změnit na jeho dvojníka a přihlásit se místo něj do práce, kdyby dozorce vyvolal jeho jméno. Je zajímavé, že aby ani tento dvojník nebyl přetěžován prací, hodně Egypťanů si dalo vyrobit více dvojníků, někteří dokonce i 360, aby měli na každý pracovní den jednoho.

V Bibli je důraz položen na to, že je pro nás po smrti něco připraveno někým, na koho se můžeme spolehnout. Tedy je to o důvěře. O takové osobní důvěře, kterou vyjadřuje např. autor žalmu dvacátého třetího, když říká: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“ (verš 4). Když někomu důvěřuju, tak nemusím přesně vědět, co pro mě připravil, ale protože ho znám, tak se na něho můžu spolehnout. Když důvěřuji Bohu a učím se na něj spoléhat ve svých každodenních záležitostech, tak se učím i tomu spolehnutí konečnému.

Proto když děláme nějaké rozhodnutí, svěřujeme to Bohu. Když procházíme trápením, svěřujeme to Bohu, když se vydáváme na obtížnou cestu, když nás čeká obtížný úkol, atd. ve všem se učíme důvěřovat Bohu. Svěřujeme mu svůj život. A když to takto děláme po celý svůj život, potom nám nebude těžké spoléhat na něj ani ve smrti. Bude nám stačit, že to, co přijde, pro nás připravil ten, který to s námi myslí lépe, než kdokoli z lidí.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme Ti za výhled, za potěšení a naději, že po naší smrti jdeme do domu, který nám připravuješ ty. Proto o něm věříme, že bude lepší než cokoli, co jsme prožili v tomto životě. Amen.